A plesalo se..

A jak báječně.
Nejlepší maturitní ples. Tedy ještě aby ne. Váš maturitní ples musí být ten nejlepší! Užila jsem si ho, byla jsem na sebe (nás) pyšná, jak to krásně vyšlo. Lidé byli spokojení, my také. Jen mi trvalo dostat se z podivné prázdnoty, která se vytvořila po skončení plesu. Co dál? Co plánovat? Kvůli čemu se dohadovat, když ne kvůli skleničkám na šampáňo?

Ale dost o smutnění. Ples byl nádherný, atmosféra neopakovatelná, moderátoři na jedničku i mimo plac.
Zkrátka srdeční záležitost č. 1!  Zkrátka Paříž má atmosféru.. ♥

3 years together

Ač blog zanedbávám, dnes nastává pro mě velice významný den a proto se s Vámi musím podělit o to, proč je vlastně pro mě taaak důležitý. 

Rok se sešel s rokem, pak ještě s dalším a už jsou tomu krásné 3 roky, které trávím s mým nejmilejším. Úžasňák mě doprovází po mých cestách, přečkává mé výkyvy nálad, nadávání, stěžování i slzičky vzteku a smutku. Na druhou stranu jsme jistě zažili mnohem víc krásného (nebo snad, mozek má tu vlastnost, že vytěsňuje špatné myšlenky a vzpomínky - ten můj určitě). Ať je tomu tak či onak, jsem šťastná. Samozřejmě že nikdy člověk není naprosto spokojen, ve všech částech života, ale v tomto vztahu jsem  Š Ť A S T N Á. Magické slovo, že? Moc často ho nepoužívám nebo nemyslím na tento pocit, nestihnu se zastavit a říci si, zda to všechno takhle chci. Když si ale v hlavě nechávám proběhnout celé ty tři roky, říkám ANO - ano dalším minimálně třem letem, ano Úžasňákovi a jeho ksichtům, napodobování  nebo škrabkání po zádech. Náhoda (nebo snad osud) nás svedla dohromady a teď jsme tu, spolu a pereme se s problémy, společně se chichotáme nebo válíme v peřinách..

Snad jen díky - za vše! ♥

Poslední prázdninové dny

Možná se divíte nadpisu, ale já tuším, že mé letošní prázdniny pomalu ale jistě končí, protože od pondělí nastupuji na svou vytouženou brigádu (doufejme tedy, že nic nezakřiknu!) a konečně se s Vámi podělím o to své velké tajemství (ne, nečekejte nic ohromného, žádný vysoký post, ale věřte, že mám tak velkou radost právě z této pracovní nabídky, i když to není žádné terno).

New Year's Eve

Nejlepší Silvestr za můj 17 let dlouhý život. :)

17 November in Prague

Ve čtvrtek jsem byla za J. v Praze. Stává se z toho tradice, byla jsem tam už podruhé na 17. listopadu. Nejprve jsem SAMA (!) musela dorazit na jeho kolej - pouze mi zadal adresu a já si musela vyhledat spojení metrem i následnou pěší část cesty. Měla jsem z toho docela strach, ale naštěstí jsem všechno bez problému zvládla a na kolej dorazila dokonce dříve, než J. předpokládal. :) Potom jsem se seznámila s jeho spolubydlícím, kterého jsem vyrušila, když se zrovna vrátil ze sprchy, takže hned takový trapný moment. :D Ten se poté raději nenápadně vytratil s tím, že se jde podívat, kde se zapalují svíčky a slaví 17. listopad.

Two years! ♥

Jak některé z Vás ví, s J. jsme v sobotu slavili výročí již 2 let! Musím říct, že si vůbec nemůžu stěžovat, s J. jsme pár k pohledání. Dva blázínci, J. mě neustále dokáže rozesmívat, ale i utěšovat a pomáhat mi s problémy. Mám se s ním jako princezna. ♥

Miss him so much!

Milý dnes odjel na kolej, zase se pilně věnovat studiím na doktora. Chybí už teď. Po škole jsem si připadala tak nějak ztracená, šla jsem prostě domů, doma si sedla, přečetla si fyziku, teď tu sedím u blogu a čtu Vaše příspěvky a potom mě čeká francouzština. Hold ze mě bude pilná a chytrá holčička! (nesmějte se :D)

Čím dál tím víc se těším na život v Praze.. věřím, že s J. spolu budeme navěky. (a kdyby ne, tak aspoň než umřeme!) Je to moje zlatíčko. Jeho ksichtíky mi pomáhají, když mi není nejlépe. Je mi s ním zkrátka príma! Nejvíc príma! 

Pošlete mi někdo Úžasňáka zpátky. Dřív než v pátek!  

"Láska je jako hnutí, co nutí dva blázny do blbnutí!"

Letíme výš a výš. Stoupáme po schodech. Po schodech, co vedou do sedmého nebe! 

Nikdy jsem nezažívala krásnější chvíle a krásnější okamžiky. Nikdy jsem tak často neplakala radostí, neusmívala se na sebe do zrcadla a nepřipadala si tak krásná. Milovaná. Žádaná! Objetí, polibky a všechno, co patří k tomu zamilovaní. I smutné chvíle, tak smutné, že si myslíte, že je nikdo nezachrání, ale ON ano, ON to dokáže. Je to prostě Úžasňák! ♥

Just relax!

Odjíždím s J. zítra na chalupu.. pročistit si hlavu, trocha té fyzické práce neuškodí a být celý dne na čerstvém vzduchu už vůbec ne + krásný klid na ranní vyspávání! :)
Původně jsem vůbec neměla jet - z mnoha důvodů, které J. nechápal a byl za ně naštvaný, nevěřil mi, že si nevymýšlím (já si nevymýšlela, jen jeden zatajila! :P)

Nakonec jsem šťastná, že jedu. Užívat si na chaloupku do Českého ráje, byť jen na dva dny. S jeho rodinou trávím čas ráda a J.-ova maminka dobře vaří (i tatínek). ;)
Těším se úplně na všechno, ale hlavně na to, že budu z domu alespoň na chvíli. Že si odpočinu a snad i pozapomenu na všechny problémy, za které stejnak nemůžu a nikdy je nebudu schopná vyřešit. Snažím se brát život pozitivně, co nejvíc to jde, ale zkrátka to občas nezvládám a slzy máčí můj polštář skoro každý večer (nebo J.-ovo tričko, za což mu patří velký dík! ♥).

Bude líp, protože vždycky tomu tak bylo a nevím, proč by teď nemělo. Navíc mám J., jsem relativně zdravá a netrpím hlady- jen je toho na mě občas moc, chybí mi někteří lidé, kteří už nikdy nebudou zpátky a pochopení ode všech a vždy.

Jak bylo u babičky..

Právě jsme se s J. vrátili od babičky z týdenního pobytu. Jen krátké shrnutí:

↑ jediná fotka z celého týdne, ani nebyl čas fotit. všimněte si, jak mi ladí crocsky s hrabičkami! naopak si nevšímejte toho, že mi leze celá podprsenka! :D

• nabrali jsme snad každý deset kilo
• jsem poštípaná od komárů a dokonce jedné vosy
• upekla jsem J.-ovi super dortík (dám recept)
• vzala jsem si od babičky pár věcí, něco jsem dostala
• objednala jsem si kosmetiku z Avonu (na tu se moc těším!)
• viděla mraky dílů Faktoru strachu
• mám proleželá záda ze stanu, kde jsem neustále vpadávala během spánku mezi dvě matrace, jak jsme se tlačila na J.
• ve stanu jsem se ani moc nebála, snad jen, když nás měl odfouknout vichr nebo nám protrhnout plachtu kroupy! :D
• vyčvachtala jsem se v bazénu a párkrát i dokonce skočila ze stoličky, co mi J. udělal z rukou (a skákání se já bojím!:D)
• snad ještě víc jsme se sblížila s Betinkou (J.-ovým psem)
• užila si pařbu v garáži, na kterou jsme byli pozváni s babičkou
• viděla jsem nametenou ségru, co v autě babičce vytrhla rádio :D
• vypila mooc vodky :D

• A HLAVNĚ CHCI ZPÁÁÁTKY! ♥

Momentálně se cpu dortíkem od druhé babičky a odpočívám po úklidu svého oblečení a svých věcí. Zítra budu sázet kytičky, co jsme dostala od J.-ovy maminky a půjdu se podívat s kamarády na koncert svého bývalého sboru. :)

The best holiday ever! ♥

čím začít? je toho tolik, tolik. snad jenom ve sledu, co všechno jsme za týden zvládli i nezvládli, jak jsme si úžívali nejkrásnějších chvilek spolu a bylo nám krásně. ♥

15 minut absolutního štěstí

Víte jak vypadá těch mých? Úžasňák mě veze domů, máme puštěnou Evropu2 a najednou začne hrát Rytmus a jeho Zlatokopka (nechci se dotknout jeho fanoušků, ale nemám ho ráda a jeho písničky už vůbec ne). Úžasňák stáhne okýnka, zvýší hlasitost na maximum, pokyvuje si hlavou a projíždíme kolem několika lidí. Já mám nekontrolovatelný záchvat smíchu, J. se později přidává, vypadáme jako zhulení a lidé zas mají o důvod víc pomlouvat.

Mě to v tu chvíli bylo úplně jedno! Říkala jsem si jen, že mám toho nejbáječnějšího kluka, který mě rozesměje za každé situace! :)

Láska na celý život (přinejmenším!)..

..aneb pár ťuků do klávesnice.

Věřím na osud. Seznámení s Úžasňákem mi tuto víru jen potvrdilo.

Jeden říjnový večer, počítač a zapnutý Facebook - ano, tenhle žrout času dokázal posloužit i dobrým věcem a jemu vděčím za svou lásku.

 ↑ o rok později na mé druhé prodloužené