Tuesday 11 September 2012

Jak být spontánní?

Myslíte si, že následující článek bude plný rad, jak na to? Jak se chovat spontánně? Jak zahodit naši věčnou upjatost, uvolnit se a udělat něco bláznivého? Udělat něco, co udělat chceme, i když je to proti všem společenským konvencím. Jen tak z ničeho nic se jít v noci projít nebo si ve dvě ráno uvařit špagety. (no dobře, to není proti společenským konvencím, ale přesně na tomhle se ukazuje moje spontánnost). 
Tento článek tedy nebude žádným návodem na spontánnost, spíše zamyšlením, proč spontánní nejsem (nejsme) a proč.




Na spontánnost vlastně ani nemám čas. Kolik příležitostí za den máte na to, abyste se mohli rozhodnout, vymyslet nějakou naprosto novou aktivitu? V poslední době vstávám, snídám, dělám snídani nebo svačinu sourozencům, běžím se psem a v autobuse se rychle bez zrcátka maluju - tedy spíše čmárám řasenkou kolem očí a pak vypadám jako panda). Škola moc prostoru kreativitě a spontánním rozhodnutím prostor nedává, poté jdu buď k příteli (kde většinou čas trávíme podobně) nebo v poslední době běžím do práce, kde mám polovinu odpovědí klientům nalinkovanou (tady spíše díky bohu). Můžu jít taky cvičit, do čehož jsem se trochu musela včera donutit (ale o tom jindy). Když dorazím domů, většinou skončím u počítače, kde do sebe láduju nějaké zbytky z nedělního oběda, pak skočím do koupelny a usínám téměř okamžitě. Kromě toho, že si ráno mohu vybrat barvu trička nebo to jestli půjdu do školy pěšky nebo ne (tohle si ale většinou vybírám nedobrovolně), vlastně mám život nalinkovaný. 

Tím přecházím volně k druhému bodu, že mi nalinkovanost života nevadí, ba vyhovuje. Líbí se mi, že vím, kam chci jít na školu, kdy budu dělat přijímací zkoušky, kdy budu mít návrh šatů na maturitní ples nebo kdy mi přijde výplata a za co ji utratím. Kdy budu trávit volno s přítelem nebo kdy budu mít oběd. Je to taková jistota, já totiž, pokud něco nevím jistě, nemám přesný čas nebo někam nejdu o půl hodiny dříve, jsem v neskutečném stresu. Proto u mě spontánnost nepřipadá příliš v úvahu. Jak řekl Úžasňák, má spontánnost se pohybuje někde na absolutní nule, 0 ° Kelvina. Měl, bohužel, pravdu.

Takže do dalších měsíců méně spoutanosti, více spontánnosti. A nejen pro mě, ale i pro Vás to platí! :)

12 comments:

  1. Myslím, že spontánnost se nedá nijak naučit ani se "snažit být spontánní", musíš taková prostě být ;) :) ale máš pravdu, že není špatný mít některý věci nalinkovaný a předem jistý :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Určitě se to naučit nedá, ale věřím, že většina z nás má i tuhle svojí část někde v sobě schovanou. A je fakt, že já jsem pořád upjatější a upjatější. Což nechci, upjatá by podle mě měla být třeba paní po 50. A ani to ne..

      Delete
  2. spontánnost se naučit nedá, to by pak už nebylo ono :) já mám ke spontánnosti prostoru víc, přeci jen na vysoké je už ta školní docházka jiná, času je mnohem víc, ale taky mám ráda určitý řád,vědět co, kdy a jak budu dělat:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. já se na vš těším, právě kvůli něčemu novému a snad i více prostoru. řád ale musí být, já jsem šílený perfekcionista a musím to mít nalinkováno od rána do večera, deset let dopředu. :D

      Delete
  3. Áno, platí. Proto se těším na srazík s novýma spolužačkama a neřeším to, jako bych to řešila kdysi.. A hlavně být spontáNNÍ a né spontáLní, jak jsem si skoro celej život myslela =D

    ReplyDelete
    Replies
    1. klidně i sponální, hlavně si to užij. :)

      Delete
  4. Hlavně když jsi to prostě Ty, klidně i nalinkovaná, však ono se na něco bláznivě nečekaného ta správná chvíle určitě najde časem sama. Já to taky dřív neuměla (teda ne že bych teď byla spontánně bláznivá, ale trochu mě k tomu dovedl ten můj blázen), pamatuji si jak jsem ani nechtěla u moře jít tancovat na pláž za svitu měsíce (aach taková romantika), jen protože bych si zašpinila nohy :-D No ale to je trochu mimo mísu a ne Tvůj případ :-) Jinak mít určité a přesné plány není rozhodně na škodu, teda já bych se bez toho taky neobešla

    ReplyDelete
  5. Taky mám radši život nalinkovaný. Nebo spíš - potřebuju řád. Bez řádu nestihnu tolik věcí, kolik bych chtěla!

    ReplyDelete
  6. Ahoj.. Rada by som ťa pozvala na moju prvú GIVEAWAY :) Určite sa zapoj!

    http://sueandcolours.blogspot.sk/2012/09/11-giveaway-1.html

    ReplyDelete
  7. Já taky spontánní moc nejsem, musím mít vše naplánované, na druhou stranu, když se plán změní, jsem schopná improvizovat a nehroutím se z toho, že plán nevyšel :D Ale občas se mi povede být spontánní a to pak mám ze sebe radost :)

    ReplyDelete
  8. Luci, to se ti zas něco povedlo. Tvoje zamýšlecí články mám úplně nejradši.
    Já se musím přiznat, že jsem spontánní až moc. Musím se dost brzdit...to mi budeš muset poradit, jak na to "nebýt zas tak spontánní". ;-) Lidi moje spontánnost občas dost překvapuje, ačkoliv v nich obvykle budí úsměv a polichocení. Nejradši totiž někoho spontánně chválím. ;-)
    Vivi

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše komentáře - moc potěší!