Chorobné odkládání maličkostí

V rámci odkládání učení se na zítřejší zkoušku jsem shromáždila na kupičku všechny papírky s poznámkami, co vše musím udělat, samozřejmě co nejdřív. Najednou to však nebyla kupička, ale pořádná kupa a všechny ty důležitosti, které by mi samy o sobě, kdybych je dělala včas a hned, když jsem se o nich dozvěděla, zaberou několik hodin. Zaplatit paušál, přepsat si poznámky do nové práce, vyčistit vanu, uklidit si vyprané oblečení do skříně. To všechno a tisíc podobných drobností bych do deseti minut měla hotové.

Jenže člověk (asi ne každý) je bytost líná, prokrastinující a vyžívající se v odkládání věcí (nebo aspoň já taková často jsem). Namísto toho jsem totiž stihla asi 50x zkontrolovat e-mail, informační studijní systém, facebook nebo blog. Stihla jsem si udělat neskutečný nepořádek na stole a podtrhat zoufalé zápisky k té nejvzdálenější zkoušce. Namazat si ruce krémem, dnes už asi pošesté, pusu přejet balzámem na rty a udělat si čtvrtou vrstvu bezbarvého laku. Samé důležité věci, že, Lucie? Když už ta činnost počkala týden či měsíc, pár dní to zajisté vydrží..