Únorové radosti

Únor, který spíš vypadá březnově nebo dubnově (což mě nesmírně těší), mám skoro celý volný. Škola mi po úspěšném zakončené prvního semestru začíná až 24.2. a tak mám možnost využít čas pro sebe a strávit ho, jak chci.

Než si vybrat, to raději nic!

Takové motto razím. Ač nerada, dost často postrádám schopnost "umět si vybrat". Největším problémem bývají ty nejhloupější zbytečnosti. Jednou je to tričko - modré pruhy nebo červené puntíky? Nebo obě? Dám si radši černý nebo zelený čaj? Koupím čtyřvrstvé papírové utěrky nebo jen trojvrstvé, zato s rolí navíc zdarma?

Okolí ze mě roste, protože si ve frontě pospíchajících lidí vedu vnitřní boj, co bude lepší. Lidé nadávají, předbíhají a pak už je zoufale můj společník pouští. Nejčastěji se stává, že si raději nevyberu nic a odcházím s prázdnou. Nebo donutím vybrat toho druhého i za mě.

Chorobné odkládání maličkostí

V rámci odkládání učení se na zítřejší zkoušku jsem shromáždila na kupičku všechny papírky s poznámkami, co vše musím udělat, samozřejmě co nejdřív. Najednou to však nebyla kupička, ale pořádná kupa a všechny ty důležitosti, které by mi samy o sobě, kdybych je dělala včas a hned, když jsem se o nich dozvěděla, zaberou několik hodin. Zaplatit paušál, přepsat si poznámky do nové práce, vyčistit vanu, uklidit si vyprané oblečení do skříně. To všechno a tisíc podobných drobností bych do deseti minut měla hotové.

Jenže člověk (asi ne každý) je bytost líná, prokrastinující a vyžívající se v odkládání věcí (nebo aspoň já taková často jsem). Namísto toho jsem totiž stihla asi 50x zkontrolovat e-mail, informační studijní systém, facebook nebo blog. Stihla jsem si udělat neskutečný nepořádek na stole a podtrhat zoufalé zápisky k té nejvzdálenější zkoušce. Namazat si ruce krémem, dnes už asi pošesté, pusu přejet balzámem na rty a udělat si čtvrtou vrstvu bezbarvého laku. Samé důležité věci, že, Lucie? Když už ta činnost počkala týden či měsíc, pár dní to zajisté vydrží..