Tuesday, 28 January 2014

Než si vybrat, to raději nic!

Takové motto razím. Ač nerada, dost často postrádám schopnost "umět si vybrat". Největším problémem bývají ty nejhloupější zbytečnosti. Jednou je to tričko - modré pruhy nebo červené puntíky? Nebo obě? Dám si radši černý nebo zelený čaj? Koupím čtyřvrstvé papírové utěrky nebo jen trojvrstvé, zato s rolí navíc zdarma?

Okolí ze mě roste, protože si ve frontě pospíchajících lidí vedu vnitřní boj, co bude lepší. Lidé nadávají, předbíhají a pak už je zoufale můj společník pouští. Nejčastěji se stává, že si raději nevyberu nic a odcházím s prázdnou. Nebo donutím vybrat toho druhého i za mě.




Proč mám(e) takový problém s maličkostmi? 
Osobně mám možná někde hluboko zakotvený pocit, že jsem si mohla vybrat lépe a často přemýšlím nad tím, zda by druhá varianta nebyla lepší. Maličkosti nám navíc dělají radost okamžitě, zatímco u dlouhodobějších rozhodnutí se nedostaví verdikt správně/špatně tak rychle, jako když nám kolegyně pochválí to nové tričko s puntíky (které bych si asi nekoupila, včera jsem odešla z obchodu s proužkovaným, i když asi jen proto, že puntíkaté neměli).
Možná je to i tím, že z pitomůstek děláme velké věci a bádáme nad nimi jako nad novým hnojivem, které spasí svět. Velké věci máme totiž promyšlené a víme, na jakou školu jít, zda si vzít dlouholetého přítele nebo jestli chceme dům či byt. Když přijde velká, nečekaná věc, jako je třeba stáž nebo práce v cizině, většinou taky máme rozhodnuto hned. Jen sdělení okolí, které tím může utrpět, pokulhává.

Tomuto svému příšernému zlozvyku vyhlašuji boj a v rámci výstupu z komfortní zóny si dávám omezený časový limit na rozhodnutí. Na rozhodnutí, nikoliv utíkání bez něj, ať už je to z obchodu s oblečením nebo z fronty v kavárně. Protože když si vyberu čaj černý a nakonec to nebude to pravé ořechové, za chvíli si můžu uvařit ten zelený..



Máte podobné potíže? Poraďte mi, jak proti nim bojovat.. Nebo si vybíráte rychle? Litujete zpětně svých rozhodnutí?

25 comments:

  1. Tak pokud jde o maličkosti, jako jsou papírové útěrky apod., které se jednou spotřebují a budeš muset koupit další, tak se nauč prostě vzít ty, které jsi měla třeba poprvé v ruce, nebo prostě vyjdou levněji. Když pak zjistíš, že čtyřvrstvé jsou opravdu lepší, tak příště koupíš ty.. Prostě jednou vezmeš to, když nevyhovuje, tak se poučíš a příště vezmeš o pět korun dražší =) A nebudeš doma dělat vědu z toho, že jsi koupila špatně. Jsou to jen obyčejné věci. Kdybys byla takhle nerozhodná i ohledně milého, chudák teda =D

    ReplyDelete
    Replies
    1. ve velkých věcech nerozhodná naštěstí nebývám.. :)

      Delete
  2. Také jsem nerozhodný člověk. Takže v poslední době řeším tyhle drobnosti - především jestli koupit věc nebo nekoupit tím, že prostě odejdu bez ní a doma si to ujasním a druhý den se pro ni případně vrátím. Horší je, když se mi něco líbí, ale někdo mi řekne, že to není vůbec hezké nebo že to nepotřebuju a já si to nakonec nevezmu .. To už mi připadá na pováženou víc, než první záležitost, jestli vedu vnitřní boj ano/ne.

    ReplyDelete
    Replies
    1. taky se pro věc vracím třeba následující den, doma si v klidu rozmyslím, zda je opravdu dobrá nebo ne.. je fakt, že názorem druhých se taky občas nechám unést, ale poslední dobou už se spíš řídím jen podle sebe.. zatím se mi to vyplácí. :) když se někoho zeptám na radu, jsem ale pořád ráda, že souhlasí se mnou a často mě to dodá více odvahy. :)

      Delete
  3. Znám spoustu lidí, kteří mají podobný problém. I já sama si někdy dělám hlavu nad úplnými blbinami a často se nedokážu rozhodnout co za jídlo chci, ale nakonec to vždycky nějak vyřeším, než abych si nedala nic. Ale nerozhodná jsem jenom v tomhle, nikdy bych si, když se nemůžu rozhodnout, nakonec nic nekoupila, to už radši něco vezmu, než abych po dlouhém rozhodování nic neměla.

    Ale souhlasím s Infary, prostě vezmi to co je levnější, nebo to co už si měla a žádný dlouhý rozmýšlení :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. jo, v blbůstkách je vlastně fuk, co koupíš, jen u kosmetiky a oblečení už si to musím vážně hodně rozmyslet.. nejraději bych si vzala všechno, co mě zaujme, to ale bohužel nejde.. :(
      zrovna jsem si nedávno kupovala tričko v Reserved, tak jsem si na Tvou radu vzpomněla a po dlouhém rozhodování raději vzala to jedno.. :)

      Delete
  4. Nemám s takovými rozhodnutími problém, nemám čas nad tím bádat. :-)

    Jediná mně známá metoda je představit si, že došlo na jednu variantu, a sledovat, jestli se objeví zklamání. Ale nevím, jestli kapesníčky nejsou na to moc velká blbost :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. taky nemám moc času, ale stejně jím tímhle plýtvám.. taky dobrá věc, ubírání času pro jiné aktivity - to by mohlo na mě a mé nerozhodné já zabrat. :)

      Delete
  5. super článek, na štěstí jsem se u toto naučila ovládnout a vyprdnout se na ten pocit

    ReplyDelete
    Replies
    1. to je dobře! doufám, že se časem k takovému postoji taky dostanu. :)

      Delete
  6. vždycky to jde líp, ale spokojme se s tím, co máme!

    ReplyDelete
    Replies
    1. nebo taky "vždycky to jde hůř" :)

      Delete
  7. Také občas mívám takové pocity a ejsem schopná se rozhoupat...a když už to udělám,tak si pak vyčítám,že jsem to mohla udělat lépe a jinak. Jenže člověk se tím asi nesmí moc zaobývat:) v tu chvíli to bylo naše rozhodnutí a je třeba věřit,že pro nás bylo to nejlepsí,byť šlo třeba o maličkost:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. je fakt, že dopředu nikdo nikdy neví, ale věřím, že naše rozhodnutí nejsou dělaná bezmyšlenkovitě a zvlášť co se týká důležitých věcí, tak jsme jednali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. :)

      Delete
  8. Už si ani nepamatuju, když jsem se pro něco nemohla rozhodnout:) Většinou jsem hodně impulzivní a naštěstí mě moje intucie moc neklame:)) Ale je to zajímavá úvaha, znám spoustu vážně nerozhodných lidí....

    ReplyDelete
    Replies
    1. trochu rozhodným lidem závidím.. takže i Tobě! :)

      Delete
  9. Já se ve svých 22 letech neumím rozhodovat sama,vždycky nutím okolí, at to udělá za mě. A samotnou mě to pěkně rozčiluje, bohužel jsem ještě nenašla způsob (nebo odvahu?), jak s tím bojovat. Takže až se k nějakému řešení dopídíš, budu první, kdo si přečte návod :D
    baj d vej - trochu mě uklidňuje, že tímhle netrpím jen já :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. uklidnění je na obou stranách! :D

      Delete
  10. Mám to podobné. Často to svádím na znamení - váhy :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. škoda, že já to nemám na co svést..

      Delete
  11. myslím, že nás je víc :) někdy 10 minut přemýšlím jen nad tím jestli si uvařím pohanku/ rýži a pak zase nevím jestli mám chuť na kuře/soju :D mno je toho dost, občas bych si dala facku :D

    ReplyDelete
    Replies
    1. jsem fakt ráda, že nejsem jediná. já zase váhám nad kuskusem a těstovinami (ale vždycky vyhraje kuskus, protože je rychleji hotový). :D

      Delete
  12. píšeš opravdu moc pěkné články :-) A s tím vybírání, myslím že je nás víc !!

    ReplyDelete
  13. Mám stejný problém. A prostě většinou si nevyberu nic, protože si řeknu - "Nejsi si jistá? Ok, tak to si nic nezasloužíš, mrcho!" :D většinou se rozhodnu později, když nejsem pod tím tlakem, tak nevím, asi je to ten ministres, co mě od rozhodnutí oddaluje

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše komentáře - moc potěší!