Saturday 4 February 2012

Fuck!

Šťastné chvíle dělají maličkosti.. Úsměv neznámého v autobuse, přidržení dveří, káva od spolužáka.
Jenže maličkosti opačného rázu dělají i špatnou náladu. Pár slůvek, která vyletí z pusy dříve než si to stihnete uvědomit. A přitom je to tak jednoduché, dvě vteřinky počkat, než řeknete něco, čeho pak litujete. Následuje osočování za to, co kdo řekl a jak to myslel nebo nemyslel. Každý si mele tu svojí a stejně tomu druhému nevěří a nenechá ho ani domluvit. Jsem přesně taková. Hrozná!



Když bych si pak chtěla někomu postěžovat, tak zjístím, že můj "friends list" na Facebooku je sice dost narvaný, ale není tu nikdo, komu bych mohla napsat. Ale hlavně, že moje "kamarádky" jsou on-line. Nemám prostě potřebu a chuť jim vůbec něco říkat. Co by mi totiž asi poradily? Jedna by mě ani neposlouchala a začala mi vykládat o svých problémech. Druhá by řekla: "Ale prosím Tě.. nepřeháněj." A ty zbylé kamarádkospolužačky.. těžko říct. Prostě nemám komu říct, že mě něco tíží. Tedy když mě netíží nic s Úžasňákem, poslouchá ty hloupý kecy on.. Ještě, že se můžu vypsat blogu a Vy máte co číst (no jo, kvalitní bláboly a fňukání nad životem).

Takže shrnuto a sečteno, s Úžasňákem se momentálně naše souznění ocitá na bodu mrazu a nemám kamarádky! A k tomu mám pekelnou rýmu a irituje mě smích mých (výjimečně) spokojených rodičů, který se ozývá z vedlejší místnosti. Tomu se říká večer na nic!

18 comments:

  1. To znám, spousta lidí online, ale nikdo, koho by moje problémy ve skutečnosti zajímaly ... Ale bude líp ;)

    ReplyDelete
  2. To me mrzi.. Ale presne jak pise Juno, ono se to zas obrati, neboj :)

    ReplyDelete
  3. Luci, nemrač se, určitě brzo zase přijde nějaká maličkost, která Tvou náladu zvedne! :-) Mrzí mě, že máte s Úžasňákem problémy, ale doufám, že to bude brzo zase všechno bez chybičky :-) A s těmi kamarády Ti rozumím víc než si myslíš... V mých čtrnácti jsme se odstěhovali z místa, kam jsem chodila do školy, takže od všech mých kamarádů, se kterými se vidám maximálně jednou za půl roku a oni po mě už stejně ani nevzdechnou, takže o žádném kamarádství na život a na smrt rozhodně nemůže být řeč. V nové škole byla třída víceméně plná namyšlených pipinek, které byly schopné akorád za rohem všechny pomlouvat a jediná spřízněná duše mi odjela do Skotska. Sice jsem s drahým šťastná, ale přátelé jsou taky potřeba.... Takže jsem vlastně jako lidi z Tvého facebooku, píšu Ti o svých problémech :-D No ne, chtěla jsem tím jen říct, že Ti na to nedokážu asi nic říct, protože jsem nejspíš nesnášenlivá, nesnesitelná a přátelit se neumím.... No každopádně doufám, že špatná nálada je pryč a Ty jsi se dnes probudila s trochu lepší :-)

    ReplyDelete
  4. děkuju moc za milé komentáře, jste moc hodné! ono to s tím J. není tak horké. my se ani nehádáme, jen se prostě zlobíme jeden na druhého, protože jsme na sebe včera nebyli moc milí.. já hold dřív mluvím, než myslím. ;)

    ReplyDelete
  5. Občas máme takové chvilky všichni, ale ono bude zase dobře :))) V současné době bych řekla, že jsem na to stejně, rači se vypíšu na blog, zatížím tím "cizí" lidi než abych si o problémech promluvila s kamarády, tak nějak ani netuším komu bych to řekla. A ty si přece silná osobnost, která se nenechá jen tak vykolejit, mmm :)) Hlavu vzhůru, úsměv :))

    ReplyDelete
  6. Děkuju za komentář. Jinak samozřejmě, že se můžeš zeptat. Měřím asi 175 a vážím něco okolo 67kg? Vím, je to normální váha, ale já chci trošku vypracovanější postavu a chci trošku zhubnout, třeba 5 kg. Ale nějak normálně :)

    ReplyDelete
  7. není každý den posvícení. a každý nemá jen ty dobré vlastnosti. já jsem si svých špatných velice dobře vědoma a absolutně je na sobě nenávidím. jsme urážlivá, taky si beru osobně třeba vtipy, kterými si me R. dobírá. jednou když jsem po Vánocích přijela autobusem, tahala jsem se asi se 3 těžkýma taškama. R. pro mě přijel autem, čekal v jedné ulici poblíž autobusáku. stála jsem tam a on mě neviděl, tak jel dál a někde zastavil. tak jsem sebrala všechny ty těžký taška a šla za ním. skoro už jsem tam byla a on se rozjel a popojel ještě asi o sto metrů dál. no to jsem už funěla vzteky, jako že mě nevidí, že se tam za ním tahám a on ještě ujede? hned co jsem tam přišla jsem na něj byla hnusná, vynadala mu, on řekl, že jestli mám problém, tak ať si vystoupím a jedu domů vlakem. celou cestu jsme nemluvili, já byla vytočená a zároveń mi to bylo líto, že jsem taková kráva, ale NEZMOHLA jsem se na omluvu, prostě jsem nedokázala říct ani slovo. pak jsem byla asi hodinu zavřená v koupelně a on mi posílal smsky jak dlouho tam ještě budu .. no prostě jsem dělala děsný scény. a přitom šlo jen o to říct : promiň já jsem na tebe nechtěla být taková, těšila jsem se na tebe. ale už jsem měla po krk těch příšerně těžkejch tašek.
    takže dokážu bejt taky fakt strašná :)
    kamarádky v dnešní době máme snad už jen na tom facebooku, jinde je ani nevídáme. a když už, tak jen ve škole, v práci, nebo se potkáme na ulici, pozdravíme se a jdeme dál. tahle doba mě neskutečně štve. všichni sedí doma u compu, jediný s kým jsou osobně je přítel/kyně, ale jít ven, na kafe, do baru, to ne .. každý má ale strašně málo času, nikdy se s nikým na ničem nedohodnu. vím že máme všichni prázdniny, ale přesto mi ze sedmi lidí přijdou na sraz dva, protože si našli něco důležitějšího .. člověk si říká, že je to jeho vina. ale není. je to vina dnešní doby.
    nebuď smutná, všechno se vyřeší a brzy zase bude dobře :) každý problém se dá řešit a nakonec uvidíš, že to byla jen maličkost a můžeš se tomu zpětně zasmát.

    ReplyDelete
  8. stým suhlasim, vždy mám na Fb milion ludi online, a nikdy tu nie je niekto komu by som sa nebála niečo povedať.
    ale neboj za chvílu sa určite budeš cítiť dobre, také chvíle pridu a potom zase odídu. nuž taký je život.

    ReplyDelete
  9. No jo no, občas se na dokonale modré obloze musí objevit nějaký ten mráček, aby to byl život.. :) Občas prostě řekneš něco, čeho lituješ, ale většinou to není tak horké.. :) Takže já věřím, že ten chvilkový stín už je pryč a vše je zase v pohodě :)

    ReplyDelete
  10. Děkuju a neboj, žádná anorektička ze mě nebude, zdraví je pro mě nejdůležitější.

    ReplyDelete
  11. Mám to úplně stejně.. Když mám problému, svěřuji se mému milému. Jenže když je problém s ním? Taky nemám komu napsat.. A musím říct, že v nejtěžších chvílích mi pomohli dvě slečny blogerky, s kterými se znám už dlouho.. Takže pokud by ses potřebovala vypodívat, tak mi napiš! Myslím se ani na FB nemáme v přátelích, že? Chm chm..

    ReplyDelete
  12. Dneska čtu už několikátý příspěvek podobného ražení, to je asi tou zimou. Tak hlavu vzhůru a ať se brzo cítíš lépe. Jinak to tady vypadá na kamarádkoseznamku :-)

    ReplyDelete
  13. To chce hlavu vzhůru, dokážu si představit jak ti je, vlastně to také znám. Nikdy jsem neměla moc kamarádu a když mě něco trápilo byla jsem na to sama. A jak píšeš, moje kamarádky by mě řekla, že si jen pořád stěžuji.Později jsem našla spřízněnou duši v mamce a babičce.
    ale stejně jim nemůžu říct všechno. Chtěla bych tě nějak pomoct, ale nevím jak.
    Mě náladu spraví čokoláda, ale nevím jestli je to i tvůj případ. Budu ti přát aby se to mezi tebou a přítelem zase urovnalo a ty jsi byla šťastná. Zkus o něj zabojovat, ale pokud ti snahu nebude oplácet jdi od toho dál, i když si nemyslím, že tohle bude váš případ. Budu ti držet palce a doufat, že ti nějaká maličkost udělá hezký den 

    ReplyDelete
  14. Tak přesně tohle znám, a to jak úpíšeš že jedný kamarádce by ses vymluvila a ona začala povídat o svých problémech to je snad nejhorší s tím se také často setkávám a úplně mě to rozčiluje :-(

    ReplyDelete
  15. Milá slečno L.,
    myslím (a doufám), že teď - o dva dny později je to trošku jinak - s Úžasňákem se Vaše souznění ocitá na vrcholu blaha a máš spoustu kamarádek (i kdyby jen mezi blogařkami, tak je jich vážně hodně)! Už nemáš rýmu (nebo je to aspoň o moc lepší) a těší Tě smích Tvých spokojených rodičů. A navíc máš u mě malý dáreček na blogu za Tvůj úžasný blog ;-).
    Vivi

    ReplyDelete
  16. DÍKY ZA MILÉ KOMENTÁŘE, JSTE SKVĚLÉ! ♥ s Úžasňákem se máme lépe, jen nějaká přeháňka.. ;)

    ReplyDelete
  17. Víš co se říká ? Směj se, ikdyž je ti ouzko ;), protože úsměvem nasereš hodně lidí okolo !! Bude lépe ;) věř...

    ReplyDelete
  18. navážu tak trochu na slova Bezegy, jelikož jsem o tom zrovna chtěla psát. čtu jednu z knih mého oblíbeného autora a vzala jsem si k srdci následující: "V každé minutě dne si navozuj myšlenky, které ti umožní růst. Jakmile budeš podrážděná, zmatená, pokus se smát sama sobě. Směj se nahlas, směj se hodně té ženě, která se stará, trápí, myslí si, že její problémy jsou nejdůležitější na světě. Směj se téhle patetické situaci, protože ..." atd. no, něco na tom bude, no ne? když se zamyslíš nad obecnou velikostí problému, kvůli kterému si kazíme náladu, tak je to v našem životním měřítku nic. vedle nějaké vážné nemoci je malý vtípek o tom, jak mám velký zadek, pouhou malicherností. vím, že v té situaci to je prostě k naštvání, ale úsměv a smích je prostě, jak říká Bezega, reakcí, kterou ten druhý nečeká. a pokud to myslí ze srandy, tak to naopak očekává a pokud se dočká výrazu jako kakabus, tak si pomyslí leda že nemáme smysl pro humor - což si o mě R. už taky dávno myslí :/ takže jsem ve výsledku nic dobrého svými náladami nepřinesla. temperament a vlastnosti se změnit nedají. ale můžeme se aspoň pokusit se na všechno dívat s trochou optimismu a úsměv to třeba vyřeší daleko rychleji :) tak to můžeme alespoň zkusit, hm?

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše komentáře - moc potěší!