DIARY: Jen vnímat..

přistihla jsem se po několikadenním zkoumání, že prožívám některé věci jen napůl. myslím, že v tom nejsem sama. jsme neskutečně ovlivňováni společností, ale nejen jí. také na nás ze všech stran vyskakují sociální sítě - facebook, twitter, různé zpravodajské kanály nebo diskusní fóra.

často se mi stává, že o věci nepřemýšlím jako o svém zážitku, o něčem, co bych si měla zaznamenat do své mysli a uchovat především pro sebe. spíš mi na mysl vytanou otázky jako "to bych mohla napsat na facebook." / "o tom povím kolegyním nebo spolužačkám." / "o tomhle bych mohla sepsat článek na blog." / "co by si o tom myslel xy?"

hrozně moc se vážeme na společnost, na okolí a na ostatní. na to, co si o nás myslí, jak na ně zapůsobíme. je pro nás důležitější se se svým zážitkem předvést, pokud je "kvalitní" nebo ho zatajíme, pokud by naše okolí nijak zvlášť nemusel nadchnout.

pokud jsem na zajímavém místě, hned přes foursquare hlásím okolí, místo abych si pořádně danou lokalitu zapamatovala a všímala si i na první pohled neviditelného, krásně vypadající jídlo nejprve vyfotím a zveřejním na instagramu a až potom se do něj pustím. všechno nejprve zaškatulkuji, roztřídím a zhodnotím. teprve potom přichází fáze užití si té chvíle, toho okamžiku.

občas se stane, že jen vnímám, nehodnotím a zkrátka prožívám. říká se, že je beztak lepší hodnotit s odstupem. a je to pravda, přinejmenším proto, že si v danou chvíli daný zážitek užijete bez zbytečného zkoumání mnohem více.