Don't give up!

Panebože, díky bohu za to, že 29. únor najdeme v kalendáři jen jednou za čtyři roky. Dnešek se prostě nepovedl, ale všechno zlé je pro něco dobré a asi to všechno má tak být. Já zkrátka věřím na osud. Nesmíme se poddávat negativním myšlenkám a doufat v ty nejlepší zítřky. Však ono nějak bude.


Dnešek mě opět donutil přehodnotit si priority ve svém životním žebříčku. Donutil mě, abych se zamyslela nad sebou, svým životem a svým chováním k ostatním i sobě. Honění se za penězi a kariérou se odsunulo společně s mými ambicemi někam hluboko a já si zase přeji jen zdraví a lásku pro všechny.

A taky jsem zjistila, že paní na záchrance jsou děsně zvědavé a rády si povídají a zdržují! A že někteří doktoři prostě nejsou doktory a vůbec je nezajímá zdraví pacientů!

Water for elephants

Přináším Vám další tip na film. Tentokrát je to Voda pro slony, ve které se objevují hvězdy jako je Reese Witherspoon nebo Robert Pattinson.

Midnight in Paris

Jestli milujete Woodyho Allena aspoň z desetiny jako já, musíte tenhle film vidět. A mám takové tušení, že i když tohoto režiséra rádi nemáte, do Půlnoci v Paříži se beztak zamilujete.

Nebudu zde sálodlouze popisovat obsah děje, který je docela spletitý, ale určitě ho najdete na ČSFD nebo dalších internetových portálech. Každopádně, jak už název napovídá, se děj odehrává v nejkrásnějším a nejromantičtějším městem. Proto tam také odjede mladý pár, který má těsně před svatbou (Owen Wilson a Rachel McAdams - ta mě potom hoodně vytáčela!).
Ve filmu se ukáží i další známé tváře jako je má oblíbená Marrion Cottilard.
Úvodní scény Vám přiblíží ty nejznámější a nejkrásnější kouty Paříže, pokud jste tam byli, určitě se nad prvními záběry rozplynete a budete zblázněně sledovat až do konce.

Enjoy your life!

"Life is not measured by the number of breaths we take, but by the number of breaths that take our breath away."

Úsměv!

Děkuji za milé komentáře u mého děsně depresivního a protivného článku. Díky za dodání odvahy a donucení zamyslet se nad sebou a nad svými problémy. Opět je tu Lůca optimista, třikrát sláva! I já mám své dny a to dost často, ale nakonec se přeci jen vše v dobré obrátí.

Úsměv nic nestojí a dobrá nálada naštve nejvíc lidí. Řešit problémy, které ještě nenastaly nebo které se vyřešit beztak nedají, je k ničemu. Úžasňák říká, že jestli má problém řešení, tak se vyjeví samo (nebo tak nějak). Zkrátka musíme k životu přistupovat s tím, že nevíme, jak dlouhý může být a také si ho řádně užívat. Stres nebo nějaké slzy jsou k ničemu. Hádky s okolím, které je nám blízké, nás pak stejně mrzí a trápíme sami sebe.

Don't be unfashionble!

Nasaďte si obří baťoh nebo ještě lépe vemte nějakou kabelku (pokud máte elegantní, vemte si ji), obujte pohorky a ve skříni vyhrabte nějakou parádní šusťákovku (alespoň 40 let starou - z Tuzexu).. K tomu přihoďte kulicha naraženého do hlavy a pod ním trčíčí rozcuchané nebo umaštěné vlasy.

No money → no funny!

Proč se sakra všechno točí kolem peněz, které já prostě nemám. Je smutné, jak je dnešní svět materialistický. Je to smutné pro mě. Mám v kapse tak 20 korun a musím toho tolik zaplatit, tolik koupit. Úžasňákovi něco k Valentýnu, zaplatit si autoškolu, doučování z francouzštiny.. Ach jo.

Kdyby se tak mohlo platit penězi z dostihů nebo skleněnkami, co jsme si s nimi cvrnkali na hřišti u babičky. Ne, v dnešní době je to tisíc sem, tisíc tam. A já jsem ráda, když jednou vidím pětistovku - a pozor, tu mám na zaplacení obědů.

Nejsme chudá rodina. To ne. Ale mohli bychom být bohatší. Teda mít peníze jako většina normálních rodin. Stačil by ten zlatý střed. Jenže to bych nesměla mít dva sourozence, zajímat se o tolik věcí, chodit na školu, kde stále něco chtějí, nesmělo by být vše tak drahé a spoustu (asi tak tisícstopadesát) aspektů, které ovlivňují mou zoufalou situaci.

Ocenění

Nečekala jsem, že můj blog někdy bude za

1.  zajímat tolik lidí
2. mít tak vysokou sledovanost
3. že díky němu poznám spoustu úžasných lidí
4. že získám nějaké ocenění (jako je tohle)

A teď už ke 4. bodu. Od mé velmi oblíbené bloggerky Vivi jsem získala ocenění a mých úkolem je ho poslat dál. Jsem nesmírně ráda, že si Vivi vybrala mezi spoustou píšících zrovna mě a vykouzlila mi tím úsměv na tváři (a zrovna včas, kdy mi do smíchu moc nebylo!)

My cities

Miluju cestování. Toužím projet celý svět. Především se chci podívat do USA, znovu navšítivit Velkou Británii, Francii a Mexico (o tom napíšu někdy více).. 

Procestovat Asii (třeba Tibet, Čína, Japonsko, Indie,..) a celou Evropu (tady mě lákají hlavně severské země, Švýcarsko, má oblíbená Francie a Irsko). Naposledy jsem si připsala Austrálii a nový Zéland. 

Cestování po mých oblíbených zemích a městech je důležitou položkou mého seznamu snů. Doufám, že si ji někdy odškrtnu.

Fuck!

Šťastné chvíle dělají maličkosti.. Úsměv neznámého v autobuse, přidržení dveří, káva od spolužáka.
Jenže maličkosti opačného rázu dělají i špatnou náladu. Pár slůvek, která vyletí z pusy dříve než si to stihnete uvědomit. A přitom je to tak jednoduché, dvě vteřinky počkat, než řeknete něco, čeho pak litujete. Následuje osočování za to, co kdo řekl a jak to myslel nebo nemyslel. Každý si mele tu svojí a stejně tomu druhému nevěří a nenechá ho ani domluvit. Jsem přesně taková. Hrozná!

Anonymní rozumbradové

..taky Vás iritují lidé v diskuzích pod články třeba na idnes.cz nebo dalších zpravodajských portálech? I když nemusíme možná chodit příliš daleko, na blogu nebo na Facebooku se také najdou otravové, kteří všechno znají, všechno umí a jsou děsně dobří v odmítání názorů ostatních. Ono skrývat se za monitorem počítače a virtuálně se povyš

Nacházím zde spoustu lidí, kteří sežrali všechnu moudrost světa. Na druhou stranu jsou tu lidé, kteří Vás utírají pravopisnými chybami nebo různými vulgárními výrazy. Již několikrát jsme za svůj názor byla označena za krávu nebo ještě hůře.
Jsou tu lidé nesnášenliví, extremističtí nebo ti, co chodí kolem tématu v kruzích a nic kloudného z nich stejně nevypadne. Připadá mi, že to jsou neustále ti stejní lidé, co mají problém naprosto se vším a na vše si stěžují. Při tom ale ještě stíhají řešit problémy své, pracovat, trávit čas s rodinou a přáteli.. možná s nimi sedí v nějakém kroužku a virtuálně nadávají na celý svět.

Seriály

Nejsem nijak zvlášť seriálovým maniakem, který sedí u televize nebo netrpělivě čeká na každý díl seriálů, aby si ho stáhnul do počítače.. Avšakdyž už mě ale nějaký seriál chytne a zalíbí se mi, sleduji ho pravidělně a stává se jednou z mých závislostí. Zde mám výčet svých nejoblíbenějších..


Gossip Girl
Myslím, že 90% holek a obzvláště blogerek sleduje tenhle seriál. Já jsem tajnou ctitelkou Chucka. Taky mě baví sledovat to jejich oblečení, byty, .. zažívat s nimi všechny jejich strasti a radosti toho velkého a jiného světa.

Death penalty - YES or NO?

..opět bych Vám ráda napsala něco o našem semináři. Nyní probíráme téma trestu smrti a jeho znovuzavedení v ČR (minulé téma byla adopce registrovanými páry - články najdete v archivu v příslušné rubrice Currently).

Tématem trestu smrti se zabýváme několik týdnů - i když podstatně kratší dobu než jsme řešili předchozí téma. Vyzkoušeli jsme si průzkum veřejného mínění v našem městě, který mi přišel hodně přínosný a taky jsem si připadala šíleně důležitá - s deskama a visačkou se jménem a názvem školy, prestižní gymnázium, to víte!
Pak jsme měli několik diskuzí, debat a dohad - miluju, jak na sebe vždycky řveme ještě o přestávce kvůli oběšení nebo lesbičkám. Hlavně ze sebe všichni děláme děsně vzdělaný lidi a chováme se jakože na úrovni.
Nakonec jsme měli ve dvojicích (jen já musela mít něco speciálního a být ve trojici) prezentaci, ve které jsme zastupovali nějakou organizaci (já konkrétně Amnesty internetional) a přednášeli ostatním naše názory a argumenty. Byla jsem nadšená, že jsme byly označeny za profesionálky, holky z vejšky, měly jsme prý skvělé vystupování a i největšímu rejpalovi jsme se líbily. Háá!