Monday 21 November 2011

INVISIBLE EXHIBITION

Jak jsem se již zmiňovala v předchozím článku, ve čtvrtek jsem s J. navštívila Neviditelnou výstavu. Ptáte se, jak vypadá taková výstava? Není tam nic k vidění? Abych pravdu řekla, tak není. Moc toho totiž v černočerné tmě, ve které prohlídka výstavy probíhá, nevidíte. Tato výstava má simulovat svět slepých a nevidomých lidí.



Pouze úvodní část, ve které si čtete zajímavosti ze světa nevidomých a zkoušíte např. hrát šachy se zavázanýma očima, čtete s obří "lupou" nebo přemýšlíte, k čemu slouží roztodivné věcičky, které leží všude po stole, probíhá za světla.

Díky Daniele a jejímu článku jsem na tuto akci narazila a začala se o ní blíž zajímat. Přemýšlela jsem dlouho, zda jít či ne. Nevěděla jsem, jaké to bude, co mě čeká a zda to vůbec stojí za ty peníze. Nakonec jsem rozhodla pro - a nyní rozhodně nelituji!

Můj velký obdiv patří všem nevidomým lidem. Já se tmy bojím, navíc pořád to není ta 100%ní tma - ani když se zhasne. Na této výstavě jsem zažila pocit té pravé tmy. Nejprve mi bylo velmi úzko, těžko a špatně. Bála jsem se, že omdlím či co. Poté jsme se křečovitě dotýkala zdi a držela všech věcí, které zde byly. Výstava trvala zhruba hodinu a půl. Prošli jsme si sedm místností: předsíňku s kuchyní, obývací pokoj s koupelnou, ulici, hájenku, les, galerii a bar. Na ulici byl jakýsi stánek s ovocem, které jsem velmi silně cítila. Byli jsme totiž ve tmě delší dobu a tak to přisuzuji prohloubení zbylých smyslů, které jsme používali. Díky nim jsem potom také poznala J. - jeho voňavku. Jeden člověk zde také něco rozbil, tak se musel náš průvodce vrátit pro uklízečku, která vše odnesla a dala do pořádku. Vyzkoušeli jsme si, jaké je přecházet ulici či přejít most přes potůček. Poznávali jsme, kde je sprcha, kde leží mlýnek na maso nebo kde otočit knoflíkem na sporáku.

Po necelé půlhodince jsem začala vidět bílé skvrny před očima, prý za to může náš mozek, který začne "bláznit". Ptala jsem se na baru, kde jsme si s J. jako jediný koupili něco k pití (bylo v té tmě zajímavé platit), zda náš průvodce vidí. Odpověděl, že ještě není slepý a vcelku vidí. Když jsme ho ale pak viděli na světle, tak mi za prvé připadal úplně jiný, než jsem si ho představovala (takže slepí si asi mnoho z nás představují jinak) a za druhé dveře rozpoznal až tak, že do nich narazil. To byl velmi smutný moment.

Při této akci jsem se velmi nasmála - jako na žádné výstavě. Měli jsme vtipného průvodce a navíc jsme se všichni osahávali a naráželi do sebe. Jednou jsem chudáka průvodce praštila do obličeje. On mi to ale vrátil tím, že mě najednou popadl, zatočil několikrát dokola a já musela dojít ke zdi a zařadit se za ostatní. Tím mě velmi zmátl, nevěděla jsem, kde jsem, bála jsem se, že se ztratím a zůstanu v místnosti sama. Byla to zrovna místnost rušné ulice a asi bych nebyla slyšet, pokud bych volala o pomoc. :D

Tato výstava mi změnila pohled na život slepých lidí a na to, jak špatně zacházíme se svým zrakem. Měli bychom si své oči mnohem víc hýčkat a chránit. Denodenní sezení u počítače a čtení za špatného osvětlení tomu vůbec nepřipadává. Pokud mám hodnotit, dávám deset bodů z deseti! Určitě se jeďte do Prahy podívat. ;)

5 comments:

  1. To je rozhodně inspirativní článek ;)

    ReplyDelete
  2. Já jsem nebyla a ani nepůjdu.. hrozně snáším cizí útrapy a chce se mi brečet když vidím slepého na ulici (a připadám si pak ještě hůř, jakože je podceňuju) ... učila jsem se o problémech se zrakem asi měsíc, taky je obdivuju a snažím se v metru pomoc. Jednou jsem pomohla starému slepému muži dosednout na místo a byl nejvděčnější člověk kterého jsem kdy potkala.. moc bych chtěla dělat dobrovolnictví že jim budu pomáhat někam dojít a dělat společnost ale bojím se, že na to nebudu mít :-(

    ReplyDelete
  3. Páni! Na jednu stranu bych tam asi nechtěla, protože mám panickou hrůzu ze tmy a bála bych se, že mě tam někde zapomenou.. :D Na druhou stranu to ale musí být nesmírně zajímavé a poučné.. Nikdo z nás vidících si to asi nedokáže představit.. Musí to být šílené naprosto! Ale je zajímavé, že se prohlubují jiné smysly, myslím jako po chvilce - je jasně, že nevidomí mají lepší hmat a čich a tak, ale že po pár minutách "nevidomosti" . to je opravdu hodně zajímavé! :)

    ReplyDelete
  4. Tak to je opravdu zajímavý článek, vůbec jsem netušila, že se nějaké takové "výstavy" konají. Určitě bych se tam šla podívat (osahat si to tam). Asi bych se hlavně bála na co v té tmě narazím.
    Chodím k jednomu slepci na masáže. Je skvělý masér a je s ním legrace. Přijdu k němu za světla a usínám na masáži, když končíme je už tma a až když se přizabiju o stolek, tak mu to docvakne: "no jo, tady je asi už tma, tak nevidíte, co. Já zapomněl, já si nesvítím".
    :):):)

    ReplyDelete
  5. jsem ráda, že se ti to tam líbilo :) a krásně jsi to dopodrobna popsala :)

    ReplyDelete

Děkuji za Vaše komentáře - moc potěší!