Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a získáš dva dny volna..

Jestli jste si přečetli nadpis, tak Vám určitě hlavou problesklo: "No to říká ta pravá!" A ano, já s vámi musím jen a jen souhlasit. Moje sklony k prokrastinaci se stále více a více prohlubují a bohužel do oblasti odkládaných věcí patří i blog. Vše teď raději odložím, než abych to udělala. Ze školy přicházím tak unavená, že ani nemám chuť jít napsat článek nebo odepisovat na Vaše komentáře. Přitom mi ale vážně chybíte a nápadů na články je spousta. Řekla jsem ale svému sebestřednému egu dost a opět se začnu také spojovat s okolním světem a lidmi mě blízkými.

Momentálně mám však jeden velký úkol a to je zítřejší oslava narozenin, na kterou nakonec přijde minimálně 30 lidí. No považte si, 30 lidí na MÉ (!) oslavě. Něco je tu špatně, pořád jsem měla pocit, že mě lidé moc nemají rádi, že jsem divná a nezapadám do kolektivu. A ejhle, přijdou jak mí současní spolužáci tak ti bývalí. Ani nevíte, jak mé srdce plesá (a taky mám teď nosánek nahoru, všichni mi chválí počet lidí, co dorazí, tak uvidíme, zda dorazí alespoň půlka, co na Facebooku zaškrtla políčko "Zúčastním se"!). Dnes a včera jsem nakupovala, vyráběla a ještě vyrábět budu. Také péct. A vařit, smažit, zkrátka všechno, zítra se kuchyně stane mým královstvím a mamka mi bude pomáhat s těmi podřadnými pracemi. Takže čekejte, že v následujících dnech Vás zavalím fotografiemi, recepty a také spoustou chvály na mou oslavu. Nebo také přijdu s brekem.

Ještě jednou tedy přijměte mou omluvu, zachovejte mi přízeň i nadále a těšte se na příval nových článků. Tedy, pokud, jako vždy v mém případě, nezůstane u slibů..