Sobotní oslava proběhla více méně dobře. Počet těch, co slíbili, že dorazí, byl dokonce asi o 4 nižší než ten, co skutečně dorazil. Jídlo se skoro všechno snědlo, dostala jsem pěkné dárečky, popovídala si se spoustou lidí a hlavně s těmi, které jsme dlouho neviděla. Oslava skončila docela brzy (díky za to, byla jsem unavená ještě před jejím začátkem), ale užila jsem si jí vážně pěkně. I když na druhou stranu mám raději oslavy, na které chodím a nepořádám je - méně stresu, asi proto. Navíc mi druhý den nebylo špatně, i když jsem se obávala, protože mé kombinace, pár pozvání a poloprázdná peněženka naznačovaly spíše opačnému stavu. Jediný zápor byl asi prohraný zápas se Slovenskem. To, že mi dvě dámy (čti spolužačky, které nemusím a ony na to konečně přišly) ani nepodaly ruku, jsem brala a beru s nadhledem. ;)
Teď už jen pár fotek (vážně jen pár, protože potom jsem nemohla najít foťák nebo nebyl čas):
↑ přípravy
↑ po hokeji
↑ někteří se fotit nechtěli
↑ "já mám ale lepší obličej z týhle strany" "no já taky" "tak budeme všechny takhle" → a já mám beztak ránu :D
↑ foto aka mám ránu č. 2
vypadá to luxusně :) hlavně že sis to užila, oslavenkyně :)
ReplyDeleteJsem moc ráda, že se Ti oslava vyvedla a přišlo tolik lidí! Tvůj stres naprosto chápu, ale zvládla si to určitě s přehledem :-)
ReplyDeleteNemáš ránu, na té s kamarádkami ti to moc sluší a na té druhé bys někomu spíš ránu dala :D a dort jako neukážeš?
ReplyDeleteKolik si tam měla lidí? Já i se mnou 12 a byl to ideální počet, prostě nejbližší kamarádi, každý se bavil, já se ani moc nestresovala, vytahala jsem všechno jídlo a pití na stůl a každý se obsloužil sám :D
ReplyDelete