Googling & fucking

Říkáte si, co to ta holka mele? Nadpis však není mým výmyslem, ale názvem jedné divadelní hry - přemýšlím, zda se tak představení, které jsem v úterý shlédla, dá nazývat?

Čtveřice mladých lidí z divadla F. X. Šaldy ztvárňuje třináctileté pipinky, rodiče, potomky a všechny, kteří jsou součástí internetového světa. V této hře se velmi často objevují hlášky z facebookového prostředí, jako "To se líbí.." nebo narážky na počet přátel na Vašem účtu. Vše je doplněno světelnými efekty a hudbou složenou ze zvuků počítače.
Co mě zarazilo, byla vysoká koncentrace slova "pi*a", které během pěti minut zaznělo snad desetkrát. Bohužel, je fakt, že v dnešní době se takto už velmi mladí lidé, někdy i malé děti baví.



Dalším bodem je otázka, pro koho je určena tato divadelní inscenace? Je jasné, že pokud se nepohybujete v internetovém světě, tak Vám 90% obsahu nic říkat nebude. Na druhou stranu, naše maminky nebo babičky se můžou najít v části, kdy dcera telefonuje přes Skype s rodiči a vysvětluje, jak má zvětšit obrazovku. Maminčino "Jéžiši, já to zavřela!" je, myslím, velmi častou větou starší generace. Tato hra především naráží na naše životy, na příliš vysokou izolovanost od okolí a vytváření si vlastních hodnot ve virtuálním světě. Hlášky plné ironie a řízného humoru jsou zde na místě, avšak pro mě bylo padesát minut dostačujících.

Vzhledem k tomu, že spolužačka byla na tomto představení již po páté a divadlu podle mého rozumí, jsem od hry čekala něco jiného. Nedejte ale jen na můj názor, většině mých vrstevníků se představení líbilo. Většina jich tuto hru označila za vydařenou, častokrát i nejlepší a výstižnou. K poslednímu přívlastku se přidávám také, jinak ale patřím mezi konzervativce a raději si zajdu na klasické představení.

Každopádně vidím jeden velký plus a to, že mladí lidé jsou prostřednictvím tohoto představení nalákáni do divadel a jsou nuceni zamyslet se sami nad sebou a svým postojem k internetu vs. reálnému světu.