Paris - le premier jour

Bon soir!

Tak jsem se konečně dokopala k článku. Času moc nemám, pořád samá škola, domácí práce a taky si chci trochu oddechnout.
Rozhodla jsem se, že vzhledem k velkému množství hlavně fotografií, ale i zážitků rozdělím své povídání o Paříži na jednotlivé dny. (nebojte, jsou jen tři!)








První den jsme navštívili především stavby církevní. Notre Dame na Ile de la Cité. Tahle katedrála mi přišla
mnohem větší než jsem si ji představovala. Obrovské nádherné prostory, které Vás ohromí už zvenčí teprve 
zevnitř. Poté jsme šli k Palais de Justice (našla jsem budoucí místo pro své zaměstnání!) a dále pokračovali
k St. Chapelle. Tu jsme také navštívili, prostory krásné, ale nejvíc mě pobavila prohlídka od francouzských 
hlídačů, kteří se spolužačce vysmáli za banán v kabelce. Po prohlídce jsme procházeli Boulevard St. Michel, ze kterého jsme viděli některé části Sorbonny, ke které jsme poté zamířili, abychom si ji prohlídli 
zblízka. Také jsme zvenčí obdivovali Pantheon. Poté jsme pokračovali k Jardin du Luxembourg,
kde je kromě nádherné zeleně i sídlo senátu. Zde jsme dostali rozchod a s kamarádkami jsem zamířila do
McDonaldu na Boulevard St. Michel, kde jsem se domluvila francouzsky, což mě potěšilo a nakoplo k 
dalším hovorům ve francouzštině. Po McWrapu a navštívení toalety na kód z účtenky jsme se šly podívat do 
rozkošného papírnictví, kde jsem si pořídila bloček, pohledy a nádhernou obálku s motivem La Tour Eiffel.


Potom jsme se vrátily zpět do Lucemburských zahrad, kde jsme nafotily několik fotografií a pokračovali 
ulicemi Paříže dál. Tentokrát k St. Sulpice. Opět jsme se byli podívat i vevnitř. Zde jsou nádherné varhany a 
také poledník, který je zde značen zlatou linkou na podlaze chrámu. Před chrámem je úžasná fontána, u které 
jsme relaxovali. 

Po krátké přestávce jsme dostali lístky na metro a jeli na Montmartre. Až na drobné zaváhání, kam strčit 
jízdenku, abych ji správně označila i nervy u přestupu jsme úspěšně dorazili na správné 
místo. Vystopuali jsme schody zptáky z podzemí na ulici a tam mě čekal šok. Neskutečný zápach a špína, 
všude samí "tmaví" lidé. K Sacre-coeur jsme stoupali nejprve Arabskou čtvrtí, kde mi nebylo příjemně, 
protože přede mnou byla 3 metrová mezera, za mnou také a pokřiky některých občanů nebyly moc milé. 
Poté jsme ještě museli zdolat dlouhatánské schody a byli jsme na místě. Sacre-couer se mi líbila moc   
Krásná a "roztomilá" katerdála, vevnitř mi sice připomnala ostatní památky navštívené tento den, ale zvenčí 
úžasná. Zde jsme také dostali rozchod, tak jsme se šly s kamarádkami podívat na Montmartre a okolní obchůdky. Tady jsem koupila babičce a bráchovi dárek a dala si výtečnou a obrovitánskou palačinku s 
nutelou. Na několik desítek palačinkáren jsme ještě během pobytu narazili, Frantíci je asi milují jako já! :) Na 
Montmartu byla úžasná atmosféra plná umění. Poté jsme se vrátily zpátky na místo srazu a od Sacre-coeur 
přes jeden z Pařížských hřbitovů mířili k Moulin Rouge. Těsně pod Sacre-coeur se ztratila jedna spolužačka, ale my na to buhžel přišli až na srazu po rozchodu, který jsme dostali na hřbitově. To už ji ale hledal náš profesor s jedním spolužákem. Naštěstí si jí všimli policisté a společně autem objížděli okolí a hledali její zachránce. Slečna totiž měla vybitý mobil a navíc nevěděla, kam jsme pokračovali v naší cestě, takže z toho mohl být velký problém. Ale zachránci ji našli, policistům pěkně poděkovali, spolužačce vyčinili a pokračovali dál k Moulin Roue, kde jsme se sešli. Naše návštěva hřbitova byla vcelku vyčerpávající, po noci v autobuse už byli všichni rozlámaní a unavení, nedospalí a hladoví. Takže jsme na hřbitově, který stojí pod mostem, po kterém vede vcelku frekventovaná silnice, jen posedávali a potom si našli pár zajímavých hrobů. 






Když jsme dorazili k Moulin Rouge, zrovna do něj nosili kulisy a vy kládaly rekvizity k večernímu vystoupení. Bohužel jsme ho viděli jen za dne. U větrných mlýnů jsme ješčtě dostali krátký rozchod. Ulice byla plná sexshopů a dalších podobných obchodů a zařízení, takže šest holek, které si to štrádovaly po tomhle boulevardu, si moc dobře nepřipadalo.

Po krátké pauze jsme poté znovu dostali lístky na metro a jeli k místu, kde nás vyzvednul autobus a jeli jsme se ubytovat. S dvěma kamarádkami jsme dostaly kód k přístupu, ještě jsme povečeřely,naskákaly do sprchy a hned jsme usnuly. Také jsme zjistily, že máme největší pokoj, který byl  totiž určen pro invalidy. Přitom jsme se nejdříve vztekaly, že je malý.




Tímto končí mé vyčerpávající "slohové cvičení". Doufám, že vás to neodradí od dalších článků, ale já jsem tak  mco nadšená ještě teď a potřebuji se z toho vypsat.