Playlist pro lepší den

Hudba mě provází každý den, ráno mi zlepší náladu společně s hrnkem kávy a loupáčkem, zabaví mě při někdy zdlouhavém cestování po Praze, odpoledne se při ní učím a večer si jen tak prozpěvuju u úklidu nebo přípravy večeře.

Můj vkus není nijak vyhraněný, uchvátí mě kdeco - od klasiky po nejnovější hit z rádia. Některé písničky se mi několik týdnů neohrají a neomrzí. Poslouchám je několikrát za sebou. A tak je to i se současným seznamem těch nejoblíbenějších. Máte to taky tak?

K hudbě patří tanec, tedy pokud tak můžeme nazvat zběsilé skákání po pokoji nebo kroucení se u sporáku nebo na židli. Hudba ve mě vyvolává jedinečné pocity a stejně tak i jakýkoliv pohyb do rytmu (nebo i mimo něj).

A co mi hraje do uší třeba dnes, při přípravě do dalšího semestru?

Pražský studentský summit, nezaplatitelná zkušenost pro život

Pražský studentský summit? Co to vlastně je? 

Unikátní projekt pro středoškoláky a vysokoškoláky, který Vás pohltí a Vy si na něm vypěstujete závislost. Mnohému Vás naučí a dá Vám možnost poznat nové věci a zajímavé lidi - ať už hosty, pořadatele nebo další účastníky.

Až budu velká, bude ze mě..

.. selka. Tak jsem to aspoň jako malá vždycky pozpěvovala. Přála jsem si být ale princeznou, učitelkou, právničkou (po studiu práv stále pokukuju) a manželkou bohatého pána. Z toho sice postupem času sešlo (až na tu právničku a zabezpečenou manželku - i když ta se mění na finančně soběstačnou bohatou paní s bohatým manželem). Práce je pro mě ale stále jednou ze zásadních otázek.

Práce a dobré pracovní postavení je pro náš život jedno z klíčových témat. Ať už jsme kariéristé nebo rodinné typy. Práce je zdrojem financí pro nás, naše blízké. Práce je i určitou výplní času. Náplní života. Zkrátka nás ovlivňuje velmi, ať chceme či ne, ať ji máme nebo jsme nezaměstnaní. Pro mě je práce jedním ze smyslů života. Motivátor. Možnost zdokonalení se, vzdělávání, rozšiřování si obzorů a poznávání nového. Práce nás zajisté ovlivňuje i v osobním životě, formuje náš charakter a naopak.

weheartit.com

Únorové radosti

Únor, který spíš vypadá březnově nebo dubnově (což mě nesmírně těší), mám skoro celý volný. Škola mi po úspěšném zakončené prvního semestru začíná až 24.2. a tak mám možnost využít čas pro sebe a strávit ho, jak chci.

Než si vybrat, to raději nic!

Takové motto razím. Ač nerada, dost často postrádám schopnost "umět si vybrat". Největším problémem bývají ty nejhloupější zbytečnosti. Jednou je to tričko - modré pruhy nebo červené puntíky? Nebo obě? Dám si radši černý nebo zelený čaj? Koupím čtyřvrstvé papírové utěrky nebo jen trojvrstvé, zato s rolí navíc zdarma?

Okolí ze mě roste, protože si ve frontě pospíchajících lidí vedu vnitřní boj, co bude lepší. Lidé nadávají, předbíhají a pak už je zoufale můj společník pouští. Nejčastěji se stává, že si raději nevyberu nic a odcházím s prázdnou. Nebo donutím vybrat toho druhého i za mě.

Chorobné odkládání maličkostí

V rámci odkládání učení se na zítřejší zkoušku jsem shromáždila na kupičku všechny papírky s poznámkami, co vše musím udělat, samozřejmě co nejdřív. Najednou to však nebyla kupička, ale pořádná kupa a všechny ty důležitosti, které by mi samy o sobě, kdybych je dělala včas a hned, když jsem se o nich dozvěděla, zaberou několik hodin. Zaplatit paušál, přepsat si poznámky do nové práce, vyčistit vanu, uklidit si vyprané oblečení do skříně. To všechno a tisíc podobných drobností bych do deseti minut měla hotové.

Jenže člověk (asi ne každý) je bytost líná, prokrastinující a vyžívající se v odkládání věcí (nebo aspoň já taková často jsem). Namísto toho jsem totiž stihla asi 50x zkontrolovat e-mail, informační studijní systém, facebook nebo blog. Stihla jsem si udělat neskutečný nepořádek na stole a podtrhat zoufalé zápisky k té nejvzdálenější zkoušce. Namazat si ruce krémem, dnes už asi pošesté, pusu přejet balzámem na rty a udělat si čtvrtou vrstvu bezbarvého laku. Samé důležité věci, že, Lucie? Když už ta činnost počkala týden či měsíc, pár dní to zajisté vydrží..

Méně strachu, více odvahy

Heslem v nadpisu se hodlám řídit celý rok. A vlastně ještě déle. Pořád jsem se, a vlastně ještě pořád se něčeho obávám, mám z něčeho strach. Co si pomyslí? Jak budu vypadat? Co když to nezvládnu? Co když ten postup nebude pro ně dost dobrý? Co když já nejsem dost dobrá?

Spokojenější 2014

Předsevzetí mě lotos minula, loni i několik let předtím jsem se o ně snažila, ale nikdy jsem je moc nedodržovala. Když už, tak jen tu část, která mě bavila. Tak nějak mi došlo, že pokud Vás něco nebaví, není dobré se do toho nutit a snažit se o to. Stejně to nedopadne a když ano, tak jste otrávení, znavení a štěstí nebo spokojenost Vám tyhle věci nepřinesou. Na druhou stranu to, co je pro Vás zábavné, do toho se nutit nemusíte, ani si to 1. ledna předsevzít. Protože jsem ale milovnice všech seznamů a poznámek, ráda si sepíšu po inspiraci u Růžové pandy svůj seznam věcí, které udělají můj rok 2014 spokojenější. Štěstí vnímám jako pomíjivé, i když krásné, ale raději bych dosáhla té stálejší spokojenosti bez větších výkyvů.

1) Budu pravidelně cvičit jógu.
2) Přečtu alespoň jednu knihu za měsíc.
3) Pravidelně budu uklízet.
4) Budu si uklízet své oblečení do skříně, kam patří, poctivě věšet na ramínka a rovnat do komínků.
5) Pracovní stůl si udržím v pořádku.
6) Začnu zase běhat. V zimě na pásu, na jaře už venku.A přihlásím se na běžecký závod.